V roce 1999 postavila společnost BETONBAU vedle Karlova mostu jednu z prvních moderních podzemních
trafostanic
v České republice. 22 let provozu prověřilo kvalitu jejího produktu. Stanice stále zajišťuje bezvadný
provoz a spolehlivou ochranu před vlivy, s kterými se u běžných pozemních stanic nesetkáme.

Realizovat stavbu na tak významném místě bylo velkou výzvou. Novou konstrukci bylo nutné zasadit
do historickém prostředí tak, aby nenarušila jeho autentický vzhled a zároveň umožnila modernizovat elektrickou
distribuční soustavu. Malostranské uličky umožňovali jen velmi omezený pohyb pro těžkou techniku
a nadrozměrný náklad. Celé akci musel předcházet podrobný archeologický výzkum.


Vodotěsný betonový korpus s definovaným stupněm vlivu prostředí odolává v podzemí působení jak chemicky
agresivního prostředí, tak i tlakové vody. Prostupy kabelů jsou utěsněny speciálními průchodkami a tmely.

Dešťová voda z okolí trafostanice je odváděna přes větrací šachty do kanalizace. Případný sníh a led
ve větracích šachtách roztaje díky proudění odpadního tepla z transformátoru. Stanice však nezabrání vniknutí
vody při záplavách, tak jako se to stalo v roce 2002. V těchto případech je nutné, aby obsluha co nejdříve vypla
veškerou technologii a minimalizovala tak škody, které zaplavení způsobí.

Speciální větrací prvky z vlastní zámečnické dílny BETONBAU zajišťují ochranu před hlodavci a hmyzem.
Poklop pro výměnu transformátoru je možné pro jeho vysokou hmotnost zvednout pouze jeřábem. Integrovaný
vstup pro obsluhu je zajištěn zámkem.


Z hlediska útlumu hluku je umístění stanice do země nejvýhodnější. Pro návštěvníky Karlova mostu je hluk téměř
neznatelný.

Kolemjdoucí se nemusí obávat ani přetížení krycí desky. Je vyrobena z 200 mm tlustého železobetonu a má
dostatečnou únosnost i pro pojez nákladním automobilem.

Vizualizace


Ukázka montáže

Plošný archeologický výzkum pod vedením PhDr. Jarmily Čihákové probíhal od úrovně dnešního povrchu
do hloubky 4,1 m. Výkop byl prováděn v betonové vaně vybudované před zahájením výzkumu pomocí husté
mikropilotáže, která umožnila provést archeologický výzkum pod hladinou podzemní vody. Do hloubky 2,4 m
zabíral většinu plochy interiér domu zachycený rytinou Roelanta Saveryho. Na zbytku plochy zůstaly zachovány
fragmenty dláždění a barokní zdiva a násypy. Spodní část stratigrafie byla vrcholně středověká. Na celé ploše
výzkumu tehdy fungovalo ve 2. polovině 13. století výrobní zařízení interpretovatelné jako kovárna. Sestávalo
z prostoru výrobního (sled pecí) a z prostoru odpadního, kam se sypal popel. Z pecí často zbyla jen propálená
dna, některá s límcem z cihlářské hlíny. Rozvoj kovárny zastavila změna funkce plochy – místem byla vedena
zeď, patrně hradba, jejíž základové zdivo bylo 1,5 m široké. Nejspíše se jedná o hradbu z doby opevňování
Juditiny věže Jindřichem z Lipé v roce 1309. Zeď však byla téměř celá srovnána se zemí při planýrce okolního
prostoru a kamenité úpravě jeho povrchu pravděpodobně v době výstavby Karlova mostu.(PhDr. Jarmila
Čiháková, Archeologické oddělení NPÚ Praha, rok 1999, číslo výzkumu 8/99)

Místo stavby má bezpochyby svůj genius loci. Prostranství pod sochou sv. Václava v ulici Saská ztvárnil na rytině
již v roce 1610 dvorní umělec Rudolfa II., vlámský malíř Roelant Savery. V roce 1874 toto prostranství zase
zachytil sepiovou kresbou český malíř Vincenc Morstadt. Originál tohoto obrazu je uložen v Muzeu hlavního
města Prahy.

Podílet se na stavbě v tak cenném historickém prostředí byla čest pro všechny zúčastněné. Společnost
BETONBAU zve čtenáře ke shlédnutí krátkého filmu o této akci s Tomášem Hanákem v hlavní roli.